Psát dopis příteli je příjemné. Psát ho tam, kam pošťák nejezdí, to bolí.
Jak jsou ta úmrtí čím dál tím víc absurdní.... Snad že se chce Bůh obklopovat těmi nejlepšími z nás - před tím jediným se lze s bolestnou pokorou sklonit.
A tak se skláním, drahý Pavle, před Tebou i před Bohem, s vděčností, žes tu byl, ukazoval směr a byl příkladem. Žes mi dal pocit plnohodnotného parťáka i sólového jezdce. Žes nepodléhal skepsi a posiloval i můj život nadějí v uskutečňování nemožného. Žes byl kamarád a bezva chlap. A že Tvůj díl tady zůstává...
